Jsem technik, mám v tomto směru vzdělání a denně řeším logické problémy. Ale setkal jsem se s věcmi, které mi hlava nebere. Takže od začátku. Jsme čtyřčlenná rodina a děti dorůstají. A byt najednou nestačil. O pár bloků dál bydlela ovdovělá teta v bytě téměř dvojnásobném. A jako na zavolanou – důchod už nestačil na nájem – prostě se zastavila a nabídla nám výměnu.
Začátek stěhování
Byla velkorysá – měla jen jediný požadavek. Chtěla zaplatit dovolenou v Chorvatsku a během ní jsme měli vše přestěhovat.
Zařízeno – teta odjela a já s kamarády začal s přesuny. Humor nás ale rychle přešel. Nábytku sice teta moc neměla, ale bytu vévodila velká staromódní skříň, která přesahovala rozměry, jimiž jsme jí chtěli vynést. Zablokovala další stěhování, bez ní to nemělo smysl.
Jak jsem psal – jsem technik a veškerou svoji zkušenost jsem zapojil do řešení problému. Dokonce jsem si v měřítku udělal model bytu i skříně a hledal řešení. Výsledek = nula. Až kolega v práci, který sledoval mé trápení, podal pomocnou ruku.
Nech to na profíky
„Hele, co kdybys to nechal profíkům. Švagr zná stěhovací firmu, už ji párkrát využil, má to bez dřiny a s čistou hlavou. Jestli budou mít čas, hoď to jim a přestaň blbnout.“
Tetička se měla pomalu vracet a tak na hrdost nezbyl čas. Zavolal jsem na doporučené číslo. A i když měli práce dost, byli ochotni o víkendu vyhovět. Jen jsem se neodvažoval zmiňovat almaru. Trochu mě vylekalo, že si šéf firmy chtěl prohlédnout, co se bude stěhovat, ale k mému údivu sice almaru zaregistroval, nicméně to nijak nekomentoval.
Firma najela, pomáhali jsme vyklízet náš byt, ale spíš jen symbolicky. První náklaďák odjel a druhý přivezl partu od tetičky. Čtyři chlapi s naprostou samozřejmostí na popruhách vynesli osudnou almaru a usadili ji v našem bytě. A podle označení tetičky přestěhovali vše. Pak pobrali zbytek našich věcí a jeli jsme do nového bytu.
Tam nás vyložili, vynosili nábytek, rozloučili se a odjeli. Nechtěli ani kafe – bylo jim asi jasné, že máme dost starostí a nechtěli obtěžovat. Zaplatili jsme a jeli.
Jak to bylo s almarou?
V pondělí mi to nedalo. Zašel jsem za šéfem firmy Stěhování bez dřiny, která nás stěhovala. Namlouval jsem si, že to bylo proto, že jsem chtěl poděkovat, ale ve skutečnosti mě pálila záhada, ja to ksakru udělali s tou almarou?
Šéf firmy mě uvítal a při kafi mi bylo ihned jasné, že mě „přečetl“. Začal se usmívat, když jsem naťukl problém „almary“, ale hned zvážněl a dodnes si pamatuju, jak mi to vysvětlil.
Rodinná stěhovací firma
„Podívejte se, my jsme rodinná firma. Nemůžeme si dovolit zákazníka zklamat. Léta si velmi pečlivě vybíráme lidi. Musí se naučt poctivý a respektující přístup k zákazníkovi. Pak mají moji důvěru. Já nevím, jak tu skříň z bytu vynesli. Viděl jsem, že se tam nejdřív nějak dostala. Tak musel také ven a já vím, že moji lidé řešení najdou. Nelamte si s tím hlavu, každý máme svůj obor. No a my stěhujeme. A víme, co pro člověka stěhování znamená, tak se snažíme být ohleduplní a musí to běžet hladce.“
Trochu jsem zapochyboval – v dnešní době něco takového? Ale už to neřeším – jsem rád, že na obtížné přesuny nábytku mám někoho, komu můžu věřit. Jo a v novém bytě je prima.